................................
.................................
.
.............................
..........................................

Povídka pro mě(jako pro Yaraki XD)

11. srpna 2010 v 23:21 | Mad Yoko no danna |  Los Povídkos
Dneska už mi nic nezkazí náladu :D. Právě jsem si (asi tak před hodinou, no znáte mě XD) přečetla naprosto bezkonkurenční sugoi povídku, kterou přímo pro MĚ napsala Mad
Yoko no danna. Povídku také najdete na jejím blogu, TADY. Doporučuju si přečíst, protože je faktis skvělá XD zkopírovala jsem jí sem přesně tak jak jí má na blogu, protože jsem rozhodně nechtěla nic vynechat…..
sasodei 5

Povídka: Tutor Classes (S-A)

Dnes v 15:41 | Mad_Yoko |  Moje práce
Kňáá!
Další povídka! XD

Dobře, nic. Ehm, takže co to... Jelikož neumím a nechce se mi dělat spřátelovací diplomky, nabídla jsem místo toho povídku. Takže, tadá, tady je.
Hm, musím přiznat, že sem se v tom docela vyžívala, ale podle mých literárních představ to nedopadlo... No, snad to neni tak zlý. Jako odreagování to ale byla radost psát.
Eh, nejspíš, sem do toho dala příliš ze svého stylu...

P.s. Prostředí sem dala aka Konoha Gakuen x) Teoreticky. Jinak to může brát jako totální fanmade pouze s převzatýma postavama..

Název: Tutor Classes
Pairing: Sasori x Deidara
Rating: 12+
Věnování: Yaraki-Taicho ^_^




  Cože? Zase F?!
  Já vážně, ale vážně tu matiku nenávidím.
  Právě se rozdávaly opravené testy a bohužel musím opět podotknout, že sem těžce propadl. Vztekle zmačkám papír pokrytý nejrůznějšími vzorci a výpočty a házím jej kamsi neurčitě do prostoru. Já to nechápu! Můžu se to šprtat jak největší pako, a stejně dostanu nejhorší známku. Sem na to prostě levej! K čemu potřebuju spočítat x minus z na druhou krát jánevimco, čtyři pětiny? K čemu mi to jako bude?!
  Dávám průchod své zlosti a jezdím fixou po lavici, nedbaje toho, že sem kvůli tomu mnohokrát schytal trest. Nevědomě přejíždím očima po třídě, a se zadostiučiněním sleduji pár jedinců, kteří se o své známce handrkují s učitelem. Že to mají zapotřebí… Náladu mi ovšem nezvedne celá většina třídy, jež si stěžuje na Béčko, nebo jen sedí, a culí se nad blyštivým velkým A.
  Zaostřím k lavici u okna. Jistě, Sasori má přirozeně Áčko.
  Odfrknu si a stočím pohled na pokreslenou lavici. Tak se ho zeptej! Zeptej se, jestli by tě doučoval! Vždyť se s ním občas bavíš, ne? Myšlenky mi víří hlavou jak zoufale utržené ze řetězu. Žádný holky se nezeptám, to nejde. A nikdo matiku neovládá tak jak on. Zeptej se!, poroučí mi hlas v hlavě, ale něco z mé hrdosti se tomu neustále otevřeně brání.
  Fajn, prostě letos propadnu, a když se nestane zázrak, nedokončím školu, no a? Komu na tom záleží?
  Když se chystám fixu demonstrativně zlomit vejpůl, přistane mi na lavici zmačkaný papír.          Překvapením sebou trhnu, a myšlenky jako by ustrnuly v nepřirozené poloze. Pomalu narovnám papír a jen stěží udržím oči v důlku.
   -JESTLI CHCEŠ, PŘIJĎ PO VYUČOVÁNÍ DO UČEBNY 25b.-
Stále ještě mimo se rozhlédnu po třídě. Chvíli mi nedochází, co to má znamenat, ale po chvíli mě něco povědomého přinutí zůstat pohledem na jednou místě.
  Drcnu hlavou do lavice.
  Můj test sem nedbale odhodil přímo na Sasoriho lavici… nebo alespoň dostatečně blízko, aby ho mohl najít a sebrat. Výborně. Níž jsem vážně nemohl klesnout.
  Znovu se podívám k jeho místu a snažím se zjistit, co si o tom asi myslí, ale on nekouká se na mě. Hledí dopředu jako vždy s klidným výrazem někoho, kdo se trochu nudí.
  Znovu si přečtu papírek. Učebna 25b? Ta je většinou zamčená, ale budiž. Když myslí, že bude volná… Počkat, já tam vážně přijdu? Zmateně zamrkám. Mám šanci! Šanci konečně tu zpropadenou matiku ponížit! Jistě, nebo před ním ponížit sám sebe.
  Mezi přemýšlením, co můžu získat a co ztratit, tvořím z papíru nějaké origami. Docela mě to uklidňuje, a na konci hodiny sem rozhodnutý. O co jde? Prostě tam zajdu a uvidím. Akorát nevím, jestli sem z toho víc nadšený, nebo nervózní.

,,Hej, blondýno, kam to kráčíš? Snad nechceš dostat F ještě z něčeho dalšího?"
  Okázale ignoruju narážky některých spolužáků. Ono je těžké se tomu vyhnout, když všichni míří k východu a já jdu proti nim jak losos proti proudu v řece.
  Někdo do mě strčí, až mi vypadnou všechny knihy z rukou. Vztekle zakleju, ale musím počkat, až celý dav projde, pěkně mi všechno pošlape a až pak se k tomu bez úhony dostanu. Lidi. Nesnáším lidi.
  Proklestím se až ke zdi, protože bych neměl šanci stát tam na místě a čekám. Zničeho nic mi kdosi pokládá něco do rukou. Chystám se uskočit v domnění, že mi někdo podává nějakou nechutnou srandičku, ale ruka dotyčného mě chytne za rameno.
 ,, Klídek, tohle si nechal ve třídě." Potom odchází pryč.
Neschopen slova koukám za rusovlasou postavou mizející v davu, který konečně řídne. Tisku v rukách labuť z papíru, a jako v omámení jdu sesbírat ošlapané učebníce. Dneska vůbec ničemu nerozumím.

  Asi za půl hodinu zkouším otevřít učebnu 25b. Samozřejmě, zamčeno. Zase se začnu vztekat. Já to věděl! Je to jen další hloupý žertík. Nepochybně mě někdo pěkně zpoza rohu pozoruje a náramně se baví. Vduchu se mi vybavuje stará vzpomínka z velice příjemného prostředí záchodků, kde mě zbila parta kluků. Někdo je potom prásknul a měli z toho pořádnej malér, jenže teď mi není deset, aby mě někdo zachraňoval jako dítě. Otáčím se, ale uslyším za sebou tiché cvaknutí. Zhluboka vydechnu. Buď někdo právě odemkl, nebo… Nedomýšlím, co za dveřmi může být, ale vracím se zpátky a otevírám dveře.
  Čekám, že na mě spadne minimálně křídová houba, a proto se zarazím,
když na mě nic nespadne a v učebně spatřím Sasoriho.
Podívá se na mě a pousměje se.
,,No pojď dál."
Nedůvěřivě zavřu dveře. Po chvíli mlčení si začnu připadat nezdvořile, a zahučím proto alespoň pozdrav.
  Kdybych měl použít velmi uvolněnou frázi, řekl bych, že sem nervózní jak prase.
Sasori ke mně přistoupí. Je trochu vyšší než já, a jeho vlasy mu spadají do nebesky čisté tváře s nedbalou elegancí, se kterou nemůže soupeřit nikdo jiný na téhle škole. Polknu, když mi hlavou probleskne myšlenka, že při jeho atraktivnosti sem ho nikdy neviděl s holkou.
  ,,Copak, čekáš, že na tebe budu házet vodní bomby?" zeptá se opatrně a zase odstoupí. Nevím, jestli mě uklidnilo to, že je ode mě dál, nebo že se zeptal.
  ,,Víceméně," odpovím se znatelnou úlevou.
  ,,No," usměje se opět Sasori, ,,tak to si můžeš jít i sednout, ne?"
Celý nesvůj z jeho chování se ubírám dál do učebny. Je tu jen asi 15 míst, a okna s žaluziemi házejí na třídu zlatavý odstín z odpoledního slunce. Za sebou opět uslyším cvaknutí, a zjišťuji, že je třída opět zamčená.
  ,,Proč zamykáš?" vyjede ze mě útočně, až mě ta prudkost zamrzí a v duchu se fackuju, že sem tak protivný na někoho, kdo se mě evidentně nesnaží utopit v záchodě. Sasori nadzvedne obočí.
  ,, Protože tu měli ve zvyku lidi chodit, a pořádat různé nezávazné akce. Vedení to pak zatrhlo, a ze mě udělali správce. Starám se o to, aby ta třída nedopadla jako dřív, a aby se sem netrousili studenti," odpoví nezaujatě a věsí klíč na šroubek vedle dveří. Musím říct, že ta učebna vypadá opravdu nově. Rozhodnu se nelámat si s tím hlavu.
  ,,Ty to tady asi nemáš lehký, co?" zeptá se z ničeho nic. Posadím se na lavici.
  ,,Ne, že bych to popíral." Proč se mě ptá?
  ,,To mě mrzí." Zírám na něj jako na zjevení. Cože? Vybízí mě pohledem, abych mluvil dál.
  ,,Mrzí…" uchechtnu se. ,,To víš, zřejmě tu není můj styl populární."
  ,,Nemáš přátele?"
  ,,No… Ne," přiznám. ,,Totiž, možná jednoho, kterého ani neznám." Pousměju se. … Já se usmívám??
  ,,To nechápu," zamračí se Sasori. Pustím se do vysvětlování.
  ,,Kdysi někdo prásknul pár kluků za to, že mě… hm, zmlátili." Jeho tvář se vyjasní pochopením.
  ,,Přer sedmi lety?"
  ,,Jo, jak to víš?" zeptám se opatrně a v duchu si přeju, aby to ti parchanti nenatáčeli a nerozesílali po škole.
  ,,Protože sem to byl já, kdo je prásknul." Přemýšlím, jestli nespím, když mi dojde, co řekl.
  ,,E-eh," vyjede ze mě, neschopného slova. Sasori pokrčí rameny.
  ,,Já sem… neměl dost odvahy, abych je tehdy zastavil. Nezvlád bych to, tohle bylo jediný, co sem mohl udělat."
  Poprvé zapřemýšlím o tom, jestli měl opravdu v plánu mě doučovat. Najednou si řipadám jako strom, kterému někdo zpřelámal větvě a někdo se snaží je dát dohromady. O to víc mě překvapí, když najednou uvidím v Sasoriho tváři bolest.
  ,,Promiň.." špitne téměř neslyšně. Chvíli jen fansinovaně pozoruju jeho tvář, která i teď v téhle situaci vypadá tak… jak to říct? V životě sem neviděl nikoho, kdo by byl tak nedbale a přirozeně okouzlující a sršelo z něho takové charisma.
  Opět se zatoulám do starých myšlenek, kdy sem ztrácel hlavu pokaždé, když se na mě podíval, aniž bych tomu nějak věnoval pozornost, než mi - opět - došlo, co řekl.
  ,,Pro - promiň?" Ne. Dneska nechápu vůbec nic.
  ,,Jo. Promiň, že sem ti nepomohl častěji." Na okamžik se ušklíbne a rozpustile se plácne rukou do čela. ,,A já si myslel, že to odčiním tím, že tě budu doučovat matiku…"
  Absolutně nevnímám, že mě mé nohy nesou blíž k němu. Nejspíš si musí myslet, že sem cvok, a sem docela rád, že nevidím svůj výraz v zrcadle. Na poslední chvíli
odbočím k oknu a trochu se vrátím do reality.
  Chvíli tam prostě stojím jak zaražený sloup.
  ,,To není možný." Slova proříznou atmosféru jako nabroušený nůž. Cítím jeho pohled v zádech.
  ,,Co není možný?" ozve se slabě. Zhluboka dýchám.
  ,,Já tomu nevěřím… o co tu jde? Co se děje?"
Dýchání mi už nepomáhá a začínám se třást. Nejspíš si teď vážně myslí, že sem cvok.
  ,,Celej život si připadám jak banánová šlupka na podlaze, a pak, z ničeho nic, přideš ty a - a," koktám, neschopen se vyjádřit.
   ,,Deidaro…" slyším jako ve spánku vyděšený hlas, když se začnu motat a chytím si hlavu do dlaní.
  ,,A ty pak přijdeš, že se jánevimco, omlouváš… Jak? Přece - tohle je celý jeden velkej vtíp, že jo, další fórek -"
  ,,Deidaro!"   Pevný stisk mě probere jako rána do hlavy. Cítím na tvářich slzy, které nemůžu zařadit k žádnému pocitu, mám chuť je setřít a odhodit pryč jako nebezpečnou kyselinu, ale
Sasori mě pevně chytil za ruce a přimáčkl mě k oknu.
  ,,Deidaro…" zašeptá s bolestným výrazem ve tváři. Padají na ni stíny a paprsky odražené od žaluzií, které propouští světlo slunce kousek nad obzorem. Jeho tvář je asi deset centimetrů od mé. Vypadá, jako by usilovně bojoval sám se sebou, když mě najednou políbil.
  Letmo přitiskl své rty na mé a hned je oddálil, jako by se bál toho, co udělám. Já jsem ale příliš konsternovaný na jakoukoli rekaci, ač by jedna má polovina řvala, co to sakra dělá, a druhá se dožadovala pokračování. To přišlo jen za pár okamžiků a tentokrát v tom bylo mnohem víc.
Myslím, že tolik citu mi nikdy nikdo nedal, a já cítil, jak ho ukřivděně přijímám. Vnímal sem každý jeho pohyb, ruce, které mi zabořil do vlasů, ruce, které mě objímaly s nevýslovnou něhou, vnímal sem tep jeho srdce a v duchu sem si přál, ať tenhle sen proboha nikdy neskončí.
  Pomalu se ode mě oddálil a hledal v mých očích. Nedokázal sem se na něj dívat déle, než bylo nezbytně nutné, a pak sem se prostě zhroutil.
  Všechnu tu bolest, co sem musel snášet od malička, všechno to opovržení vytrysklo do náruče člověka, kterému sem najednou tak důvěřoval a měl pocit, že ho znám celou věčnost. Hledal jsem každý náznak v mé paměti, který by mi napověděl, proč to došlo až sem, a proč sem tuhle pomoc neviděl dřív. Jako naprostý idiot, schoulený v Sasoriho objetí, sem si vychutnával všechno to zoufalství, které byl teď on ochotný snášet.
  Nevím, jak dlouho jsme v té učebně jen tak seděli, ale slunce zapadlo. Začali sme si povídat o všemožných věcech, a já poprvé po neskutečně dlouhé době šťastný. Vážně, vážně a sobecky šťastný.
  ,,Víš, co je pech? Mé oblíbenosti rozhodně neprospěje fakt, že sem zřejmě gay," prohlásím provokativně a sleduju Sasoriho smích.
  ,,Jestli ti někdo bude nadávat, umlátim ho matematickými poučkami. Což mi připomíná, chceš se doučovat tu matiku?" obrátí se na mě.
  ,,Samozřejmě," odpovím hrdě, čímž si vysloužím pusu na tvář. Začervenám se.Sakra, nesjpíš začínám být infantilní.

  Ne, že bych se chápal. Ne, že bych chápal dnešní den. Ale tenhle den byl rozhodně nejlepší v mém životě. 


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yaraki-taicho yaraki-taicho | Web | 12. srpna 2010 v 0:28 | Reagovat

Neudusíš mě teď pórkem, že ne??? O_O  O_O  O_O Sem sice drsňák, umím zhasnout svíčku prstama, ale pórku se bojím, jako jashinista slušné mluvy.... :-D

2 mad-yoko mad-yoko | Web | 12. srpna 2010 v 9:04 | Reagovat

Cože, pórek? A já ti chtěla poděkovat že se ti to tak líbí a žes to sem dala XDDD *poctěná*

3 mad-yoko mad-yoko | Web | 12. srpna 2010 v 9:14 | Reagovat

Ty jo, teď koukám, že budu muset udělat korekturu, vypadlo mi pár písmenek XD

4 yaraki-taicho yaraki-taicho | Web | 12. srpna 2010 v 9:26 | Reagovat

Furt lepší, než drátem do oka :-D

5 mad-yoko mad-yoko | Web | 12. srpna 2010 v 11:27 | Reagovat

To asi každopádně XDD

6 nuklearni veverka nuklearni veverka | 2. září 2010 v 18:31 | Reagovat

husty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama